Noční přízrak

16. listopadu 2015 v 18:27 | Niki |  Povídky
"To jednou takhle v noci se mi zdálo, že slyším vlak. Říkal jsem si, že to je dost divný, protože vlaky od půlnoci nejezdí. Na hodinách bylo 3:40, a přesto jsem ho slyšel z dálky houkat. Myslel jsem si, že pozměnili dobu, kdy jezdí nákladní vlaky. Občas ten čas prostě změnili, aniž by to někam napsali. Jenže pak mi něco došlo. Ten vlak funěl a slyšel jsem páru. Tyhle vlaky v našich končinách nejezdí už pěkných pár desítek let. Rychle jsem na sebe něco hodil a běžel se podívat dozadu na verandu, jestli ho uvidím. Houkání a páru bylo slyšet zřetelněji nežli před chvíli uvnitř v domě. Ale neviděl jsem žádná světla. Dokonce ani signalizace nezměnila barvu a nezačala cinkat. Jenže já ten zvuk slyšel. A tak jak tady sedím, vám povídám, že se to blížilo tak rychle, že jsem měl pocit, že každou chvíli už musím vidět komín s párou a. A najednou byl konec. Ticho jako v hrobě. Jen ve vzduchu se držel divnej smrad. Okamžitě mi bleskla hlavou myšlenka, že spím a tohle je prostě jeden z těch zlých snů, které občas mám. Jenže srdce jelo jako o závod a ruce se mi klepaly. Ať jsem se štípal do uší, jak moc jsem dokázal, prostě jsem se neprobudil."

Od druhého stolu se ozval smích. "No jo prosím tě, hlavo stará pomatená. Ede tuhle historku vyprávíš od doby, co tě znám. A to už je sakra dlouho. A nikdá jsem od žádnýho jinýho člověka neslyšel, že by viděl a slyšel co ty. Povídačky pro děti, tak je to. Vzal sis na noc moc prášků na spaní a místo toho abys spal, ti vykouzlily halucinace, o kterých si myslíš, že jsou pravda."

Ed se křivě pousmál. "No jo Franku, když tys u toho nebyl. Já ti povídám, že jsem slyšel, co jsem slyšel. A že o tom nikdo jinej nemluví, za to já nemůžu. Stejně by si o tom člověku, lidi říkali, že je blázen. Tak jak si to myslíte vy o mně." Mávl nad tím rukou, napil se piva a pokračoval. "Ta noc, co se okolo mýho baráku prohnalo to zjevení, byla sice jenom jedna. Ale ráno se děly divný věci. Pár krav okolo železnice pochcípalo a nikdo nevěděl proč. Ptáci, kteří ještě nestihli odtáhnout za teplem, byli do rána taky tuhý. A ztratil se pes starý Morisový. Buď to s tím mělo, co dělat nebo ne. Já jenom vím, že ta noc v tom pošmourným listopadu mi změnila život a nasadila mi brouka do hlavy."

Dva mladíci, kteří ve vesnici opravovali osvětlení okolo železnice, seděli u vedlejšího stolu a všechno to poslouchali. Jeden z nich nakonec polohlasem povídá. "Hele Pete, já vím, že je to asi blbost, ale ten starej chlápek nevypadá na to, že by kecal." Peter se na něj podíval, nadzvedl obočí a povídá: "cože? Snad si nemyslíš, že budu věřit tomu, že tady kdysi dávno projel vlak duchů. Seš padlej na hlavu? Už to radši nepij, kámo." Stew chvíli přemýšlel, nadechl se a pokračoval: "Já nevím, co viděl nebo slyšel on, ale včera, když jsme usazovali tu lampu u železničního přejezdu, jsem měl pocit, že slyším vlak. Jenže to je blbost, protože vlaky teď vůbec po trati nejezdí přece. Trať chtějí otevřít až za měsíc. A pochybuju, že je tady někde jiná železnice, odkud bych ten zvuk slyšel. Jen ti říkám, že jsem měl takovej blbej pocit. Pořád jsem se ohlížel, až jsem v jednu chvíli skoro slítnul do toho rigolu vedle trati. To mě docela probralo a pak už jsem neslyšel nic." Pete se na něj podíval a povídá: "Tak to vypadá, že bysme měli zaplatit a jít domů. Já žádnej vlak neslyšel a tobě, jak tak koukám, začíná hrabat. Nekouřil si náhodou včera mariánu před službou?" "Jak mě tady vidíš, tak tak jsem čistej. To svinstvo jsem neměl už dýl, jak rok." Odpověděl Stew. "Hele necháme to být. Mně se zdálo, asi Bůh ví, co a jenom jsem si to spojil s tím vyprávěním toho páprdy vedle u stolu." Pokračoval Stew.

Když vyšli oba mladíci z hospody byl mrazivý večer. Oba se zachumlali do svých bund a čepici si narazili pořádně na hlavu. Od úst jim stoupal bílý dým. Krajina okolo nich byla tichá a jen občas bylo slyšet, že někde v dálce projelo auto. Čím víc se blížili k místnímu rybníku, tím větší mlha se dělala a pouliční lampa na ně občas zablikala. Nebylo vidět téměř na krok. Až došli na náves, kde se cesta stáčela doprava ke starému statku a před nimi byla železnice. Teď neosvětlená a čekající na další pracovní den.

Pete se najednou zarazil. "Co to je za zvuk?"Ptal se poplašeně. Stew se zastavil až za okamžik, ale slyšel to taky. S hrůzou si uvědomil, že je to ten zvuk, co kvůli němu včera málem zapadl pod kolejiště. Oba se teď dívali na železnici. Zvuk sílil a byl zřetelnější, než před chvílí. Žádné světlo, žádný dým z dálky nebyl vidět. Ale ten zvuk. Připomínalo to rozhicovanou mašinu z konce minulého století, která má zálusk na vaše kosti. Pete se najednou rozeběhl doprostřed kolejí."Tak pojď ty hnusná mrcho, vem si mě," hulákal. Stew na něj jen vystrašeně koukal, neschopen pohybu. " Neblázni, vypadni z těch kolejí, než tě ten vlak smete." Než však stačil otevřít pusu znovu, byla tu.

Přízrak z hlubin pekla. Ohromná lokomotiva hulákala jako o život a vypouštěla spoustu černých sazí. Její obludná velikost připomínala tank a maska zela do černočerné tmy jako huba plná ostrých zubů. Nazlobeně párkrát zapískala. Vezla asi tucet vagónů, ze kterých visely cáry starého oblečení. Ve vzduchu byla cítit zdechlina. A smích. Naháněl husí kůži, a jestli nebyl Stew doteď vyděšen až do konce svého života, tak teď už byl. Mašina byla pryč. Vlastně to byla setina sekundy a byla pryč se vším všudy. Jenže pro Stewa to bylo jako hodina. Ten pohled se mu vryl do mozku jako cejch.

A Pete? Ten zmizel i se řvoucí tlamou téhle bestie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gitty93 | E-mail | 20. listopadu 2015 v 20:31 | Reagovat

Tak tedy :) abych nějak začal, myslím že tato povídka se dá velmi srovnat s tvým úryvkem, jak jen se to...ano apokalypsa. Tak tedy určitě můžu říct, že se mi líbilo jak jsi tentokrát použila mnohem víc dialogů :) Postavy spolu komunikují, reagují na sebe a dokonce se vzájemně poslouchají :D to je rozhodně krok správným směrem :) určitě jsou věci, které by mohly být lepší, ale možná se jedná pouze o mé osobní preference :D takže si je nechám pro sebe :P
ale celkově je to pěkně napsané :) kdybych mohl něco doporučit, tak si zkus přečíst něco od Lovercrafta :) je to trochu starší, ale tvůj způsob psaní mi ho docela připomíná, třeba se pletu a nebo třeba zjistíš, že se ti líbí jeho knihy :)

2 Niki | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 23:17 | Reagovat

Děkuju za pozitivní a velice výživný komentář :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama