Ve stínu

1. prosince 2015 v 1:37 | Niki |  Téma týdne
Něco se pohnulo. Tam v tom černém rohu u domu Klaudie. Nerada procházela tou tmavou uličkou po setmění, ale neměla na vybranou. Jiná ulice k jejímu domu nevedla.

Měla špatný pocit. Už hodněkrát se necítila dobře, ale tohle bylo jiné. I přesto, že si do hlavy snažila vtlouct, že v tom stínu nic není nebo se tam prohání maximálně pořádně velké krysy, stále se jí vracela myšlenka spíše na vraha s pokřivenou tváří a s velkým řeznickým nožem v ruce.

Připravené klíče rychle vytrhal z kapsy a roztřesenou rukou se je snažila vstrčit do klíčové dírky. Pocit, že jí někdo sáhne na rameno a ona vykřikne, byl stále větší. Už už odemykala a začala pociťovat klid, když ji na rameno dopadla něčí ruka. V zoufalství vykřikla, ale okamžitě vybuzený adrenalin ji přiměl otočit se a nakopat pachatele do patřičných míst.
"Počkej", křikl Richie. "To jsem já, omlouvám se, že jsem tě tak vyplašil, ale chtěl jsem ti přijít pomoc, když jsem viděl, jak zápasíš s těmi klíči." Klaudie pomalu upustila páru: " ježiši Richie, chodíš jako duch! Dej si na krk zvoneček." Ve skutečnosti byla ale ráda, že potkala zrovna jeho. "Odkud jdeš?" Ptal se zvědavě Richie. Klaudie už uvolněnějším tónem, "z práce přeci." " A nemáš hlad?" Vyzvídal dál Richie. Klaudie si ho změřila a pak jí konečně došlo, že ji vcelku hlasitě kručí v žaludku. Usmála se na Richieho. "A víš, že docela jo? Mám doma salát a v batohu si nesu nějaké bagetky. Už se těším, jak si k tomu pustím M.A.S.H. a pak si dám vanu." "Takže se mnou dnes asi nechceš zajít na večeři?" Zeptal se smutně Richie. "Dnes ne."Pokračovala Klaudie s úsměvem. "A co třeba v pátek?" Znenáhle vypadlo z Richieho. "Tak platí, vyzvedneš mě v sedm?" Teď už se i Richie usmíval. "Dobře, budu tam."S poslední větou se rozloučili a každý šel ke svému bytu.

Richie byl do Klaudie odjakživa blázen, ale byl moc ostýchavý a někde v podvědomí si říkal, že by ho Klaudie asi stejně nechtěla. Přesto z něho pozvání na večeři vyletělo tak rychle, že si ani nestačil uvědomit, co udělal. O to víc byl překvapen, když Klaudie jeho pozvání přijala. Richie bydlel v bytě nad Kladuií už v době, kdy ona tady ještě nebydlela. Ale jakmile se nastěhovala, pocítil jistou náklonnost. A od určité chvíle si sedával na svůj okenní parapet, aby cítil vůni, která se linula z její kuchyně. Tu vůni přímo miloval a často si potom představoval, jak vaří spolu.

Klaudie dlouho nevěděla, že Riche vůbec existuje. Potkávali se sice na chodbě občas, ale Klaudie ho brala jako jakéhokoli jiného obyvatele domu a tak ho vždy ze zdvořilosti pozdravila. Jednou ji však zazvonil přímo u dveří. V rukou nesl její zašpiněnou poštu a s lomením ramen jí vysvětloval, že má rozbitý kaslík na dopisy a tohle se válelo po zemi. Slíbil jí, že schránku opraví. A než se stačila Klaudie vůbec podivit nad jeho ochotou, byla schránka následujícího rána spravená.

Klaudie se přestěhovala do tohoto domu kvůli finanční tísni, která ji postihla po smrti rodičů. Byt nebyl moc veliký a všude prokapávaly kohoutky a odlepovala se malba. Přesto si tento byt pronajala. Možná jedním z důvodů byl nájem, který byl opravdu přiměřený tomu, že dům nestál v nejlepší lokalitě. Bydlela v tomto domě už čtvrtým rokem. Finance ji postupně přestávaly trápit. Našla si totiž práci šéfkuchařky, do které se skoro okamžitě zamilovala a hlavně byla práce velice slušně placená. S penězi, ale nepřicházela chuť se odstěhovat za lepším. Svůj byt milovala, za tu dobu, co ho měla pronajatý , se lecco v něm změnilo a bylo to pro ní útulné útočiště. A nakonec tady byl Richie, který o ní zřejmě jevil zájem, ale ona nevěděla, zda ho má vpustit k sobě do života. Tím pozváním na večeři se všechno změnilo. Klaudie cítila, že jsou si najednou nějak blíž.

V pátek navečer oba stáli před svými zrcadly a přemítali, co si vzít na sebe. Ale jako to tak bývá, ve finále na tom stejně nezáleží. Přesně v sedm hodin zazvonil Richie u dveří Klaudie. Ta otevřela téměř okamžitě a roztřeseným hlasem odpověděla na pozdrav. Richie z ní nemohl spustit oči. Usmívala se na něj, její dlouhé vlasy byly pro tentokráte rozpuštěné a splývaly až k jejím rozechvělým prsům, která se ukrývala za červeným tílkem značky r.o.s.. Štíhlé boky obepnuté páskem a krátké kraťasy odhalovaly její nádherné nohy v teniskách. Bylo to oblečení jako stvořené pro dnešní večer a hlavně pro Richieho oči. Vzal ji za ruku."Hrozně moc ti to sluší." Klaudie se začervenala. "Děkuju ti, tak půjdem?" "Ano", odpověděl Richie.

Venku stále ještě svítilo slunce, které se pomalu sklánělo k západu. V deset večer už bude opět tma, ve které se budou hýbat všechny stíny světa.

Richie a Klaudie sedí v restauraci. Číšník jim právě donesl jejich objednávku. Klaudie se směje vtipu, který Richie na adresu odcházejícího číšníka poznamenal. Jídlo je výborné. Richie má najednou pocit, že musí něco udělat a tak přesouvá svou ruku a pokládá jí na ruku Klaudie. Ta se na něj jen ještě více usmívá. Po dvou hodinách, při kterých rozebrali práci, domov, mládí, rodiče i svoje budoucí plány, přichází číšník s účtem. Chvíli se spolu dohadují, kdo by měl zaplatit. Nakonec vyhraje Richie a odchází spolu do teplé noci. Prochází bulvárem okolo řeky a oba vědí, že tenhle krásný večer za chvilku skončí, protože se až moc rychle blíží k jejich domu. Jenže najednou…

Jejich oči jsou propleteny a nevnímají okolní svět. Oba slyší svůj zrychlený dech. Dům už je za rohem a přitom se zdá být tak daleko. Najednou Richie táhne Klaudii za ruku do stínu, kde vždy cítila při procházení milion očí, které jí sledují a vraha s připravenou zbraní. Jenže teď tohle Klaudie vůbec necítí a nikdy už ani nebude. Richie jí bere hlavu do svých horkých rukou a vášnivě ji líbá. "Konečně", pomyslí si. Klaudie pod záplavou jeho polibků zasténá."Ano", křičí její nitro. Její ruka rozepíná knoflík u Richieho džínsů, aniž si uvědomuje, co dělá, ruka bloumá po jemných chloupkách a pak sestupuje ještě níž. V tom jí Richie obrací zády ke zdi a usazuje na okenní rám, který tu zbyl po okně, co je dávno zazděné. Do večerního ticha jsou slyšet jen dva zrychlené dechy a občasné kočičí mňoukání.

Když se teď někdo podívá ven z okna, uvidí jen stíny od pouličních lamp, ale dál do nich už nedohlédne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 | E-mail | 22. prosince 2015 v 23:54 | Reagovat

tak se asi budu červenat :D víc dodat nedokážu :) tyhle věci moc nečtu :D tak ani nevím jestli je to dobré, či ne :) ale přečíst se to určitě dá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama