Den odjezdu z Čech

13. března 2016 v 23:35 | Niki |  Slovensko
Ahoj lidičky, tak jak jsem slíbila, tak píšu. Dneska byl den D. A jak pěkně to k němu uteklo, co? Celá nervozní jsem ze včerejška na dnešek málem nezavřela oko. Ráno zvonil budík v devět a já vylétla jak tryskomyš, místo obvyklého líného a pomalého vstávání. Doma jsem dozabalila krosnu a jak jsem zjistila, je těžká jako pytel cementu. Takže skvělý. Jediná myšlenka, která mě v tu chvíli napadala, byla, že jestli mě někdo zatáhne za tu krosnu nebo špatně šlápnu, tak spadnu a budu ležet na zádech jako brouček na krovkách a jen kmitat nožičkami.

V půl jedenácté se se mnou všichni rozloučili, odjela jsem na nádraží směr Praha. Koupila jsem si lístek a už jsem pádila vlakem dál. Ani jsem se nenadála a už jsem byla v Praze. Jenže ty hloupé vlaky jezdí tak blbě, že jsem musela čekat na nádraží na další spoj dvě hodiny. Nakonec když dojela i moje spolužačka, vyrazily jsme k vlaku.

Na nádraží je vždycky zajímavé pozorovat lidi okolo. Vedle mě seděl zprava kluk a mluvil strašně hlasitě rusky do telefonu a zleva si pro změnu sedla paní, která vypadala jako almara a spustila do telefonu rusky taky. "Proč zrovna já?", znělo mi v hlavě. Ale s tou krosnou jsem se nechtěla ani hnout.

S tou těžkou krosnou se šlo opravdu špatně a s každým dalším krokem to vypadalo, že vypustím duši. Ale nakonec jsem ji sešoupla ze zad a sedla si. To byla úleva. Teď mě čekalo pět hodin v jednom vlaku. Jel přes Pardubice a Olomouc, Ostravu a Havířov a nakonec, když už byla úplně tma, dorazily jsme do Čadce. Jestli to někdo nevěděl stejně jako já, tak vlaky společnosti Regiojet jsou pěkní rychlíci a obsluha ve vagónech je milá a příjemná. Čaj a kafe zadarmo se taky může počítat, pokud je člověk škrt, ale pokud není, tak si může dát třeba kousek koláče za 9 korun. No neberte to!

Ubytování jsem vychytala tak šikovně, že leží pouze deset minut svižné chůze od nádraží. V blízkosti je Kaufland i Tesco. Po krátké obhlídce venkovního terénu je to město jako každé jiné. Restaurace, Coop nebo ambulance. I silnice mají dosti podobné těm naším a na každém desátém metru je díra jako nora.

Teď po vydatné večeři v jedné z místních restaurací, jsem konečně na pokoji. Půjdu si napustit vanu. Ta je tak obrovská, že vám stihnu ještě napsat, že je mi tu zima a mají tu málo zásuvek. Zítra mě čeká důkladná prohlídka města a plán na pozítří, kdy konečně jedu do přírody. Juchůůů. Lidičky, kdybyste cítili tu svobodu, co začínám cítit já, juchali byste se mnou.


Tak zase zítra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka | Web | 14. března 2016 v 23:10 | Reagovat

Super čtení i fotky :-)

2 Niki | E-mail | Web | 15. března 2016 v 9:47 | Reagovat

[1]: Díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama