Stezka Jozefa Kronera a Sedm divů Korně

16. března 2016 v 23:27 | Niki |  Slovensko
Doufám, že ještě nespíte a všichni pilně čekáte na moje dnešní putování, protože vyprávění právě začíná.

Lidičky, to byl ale den! Už od rána úsměv na tváři. Úplně vyměněný člověk najednou. Bez stresu a slunce v duši. Když už jsem u toho slunce, všechen sníh roztál a den sliboval vyšší stupně než včera. A ano bylo kolem 8 stupňů celý den.

Po snídani, která byla zase jako vždy vydatná. Měla jsem místní "hemendex", jsem se i se svojí milou kolegyní zabalila sváču a vydaly jsme se na nádraží. Tam nám jel autobus z nástupiště číslo dva a zase v 10:25. Autobus se s námi vydal směr Staškov, kde jsme vystoupily, protože dál jsme chtěly pokračovat trochu jinak.

Včera jsem při svém putování po očku zahlédla nějaký naučný chodník a ten byl právě ve Staškově a tak jsem se dnes rozhodla ho prozkoumat. Jako všude u zajímavostí, stála informační cedule. Ta hlásala, že naučný chodník neboli stezka je vytvořena na památku slovenského herce Josefa Kronera. A měří přibližně 15 kilometrů. Vede přes různá malebná údolíčka a vrchy Turzovské. Zhrozila jsem se, protože jsem věděla, že si musíme šetřit nohy na trochu jiný výšlap.

Naštěstí kousek od této cedule byla jiná a na té stalo, že naučná stezka Jozefa Kronera se také dá jít jinak. Byla půl kilometru dlouhá a začínala u jeho rodného domu, kde mimochodem také stála informační tabule. Na cestě bylo dvanáct zastávek. Na těchto zastávkách se nacházely různé spchy, především ze dřeva a kovu. Ty symbolizovaly různé postavy z filmů, kde on sám hrál. Například jsem objevila sochu, která byla z filmu Obchod na Korze. Já osobně tohoto herce moc neznám a ani filmy, ve kterých hrál, ale ty sochy byly postaveny moc zajímavě a někdo si na nich vyhrál. Po obejití této trasy jsme se vrátily na začátek a na sluníčku čekaly na spoj do Turzovky. Ačkoli je březen, okolo nás létaly včely z místního včelího úlu a bzučely a já se bála, že mě budou chtít ochutnat.

Cesta vláčkem byla poměrně krátká. Za cestu jsme nic nedaly, protože průvodčí byl, bůh ví kde a my jely jen dvě stanice. V Turzovce jsme vystoupily z vlaku a hned jsme se začaly rozhlížet po nějakých ukazatelích, které nás zavedou rovnou nahoru k poutnímu místu. Ale to byl omyl. Byly jsme trochu mimo. Prošly jsme si město a stále jsme okoukávaly místní hory, a když jsme nic nenašly, nakonec jsme zavítaly do infocentra, kde jsme dostaly mnoho užitečných map a paní byla tak laskavá, že nám nacpala spoustu brožurek. Je to zajímavé, ale zatím v každém městě, kde jsem se ptala na pohledy, měli vždy pohledy jen o svém městě. Ale co třeba nějaká příroda jako zvířata, rostliny, hory nebo řeky. To ne.

Turzovka je také poměrně malé městečko, asi o kapánek menší než Čadca. Každopádně je to velmi pozoruhodné městečko. Je sice trochu ošklivé a rozbourané, okolo hřbitova chybí zeď a tak přímo sousedí s Tescem, ale jinak náměstí mají opravené a všude je umístěno mnoho soch. Sochy a pamětní desky. Byly to zajímavé výtvory a město je na ně zřejmě pyšné, protože jsou naprosto zachovalé a dokonce i trávník okolo je zelenější, než kde jinde. Nejvíc se mi asi líbil bubeník, který byl mohutný a připravoval se na úder palicemi do bubnu. Kousek od centra se nacházela autobusová stanice, ze které jsme nakonec odjely do Korně, blíže k poutnímu místu. A o jakém poutním místě, že to pořád mluvím?
Poutní místo Marie Živčákové neboli chrám Panny Marie matky Církve. Jo je to zajímavý název o to zajímavější stavba.

Tato stavba byla vybudována nedávno pro všechny věřící. A to z důvodu, že zde bylo zpozorováno nejméně dvakrát zjevení panenky Marie. Stojí zde tedy obrovský chrám s vyhlídkovou věží. Nejvíce se mi líbilo, že na dveřích do kostela bylo napsáno, prosím očistěte si boty. Vzala jsem za dveře a ty povolily. Jak fascinující. Všechno bylo obrovské, ale zároveň velmi tiché. Vysoké stropy s dřevěným obložením. Dřevěné lavice s biblí a v prvním poschodí varhany. Ty se mi vždycky na kostelech líbily nejvíce. Ten zvuk je tak temný, smutný, ale na druhou stranu hrozně pěkný. Všechno bylo čisté a zdálo se, že před námi tam někdo byl, protože před vchodem ve zbytku sněhu byly otisky, které tam nechal někdo před námi. Ale to jsem trochu odbočila.

Vjely jsme do obce Korňa, která už od názvu do světa roztrubovala, že je to obec sedmi divů světa. Tak to jsem byla opravdu zvědavá. Korňa byla velice dlouhá obec, ale taková nudle, protože okolo byly hory a v nich jen poskrovnu někde nějaký domeček. Řidič nám zastavil a zahlásil škola Korňa. V autobuse jsme totiž potkaly pána, který se nám snažil pomoci s putováním. A pán povídá: "až vystoupím, tak je to hned ta další zastávka." A říkal to tak nahlas, že to slyšel celý autobus a ten si trochu pošeptával. Ale myslím si, že si pošeptával i před tím. Tak tedy u školy jsme vystoupily a zvedly hlavu. Nic jsme neviděly kromě úplně nového a velice zajímavého kostela v údolí a vedle něj opět zajímavý hřbitov. Stál tam ukazatel Živčáková poutní místo 3 kilometry a kousek. Zavtipkovala jsem, že to do toho kopce vypustíme duši. Neměla jsem to dělat, protože už za chvíli jsem si opravdu myslela, že tu duši vypustím. Celkové převýšení bylo něco okolo 300 metrů, a jak přibýval čerstvý vzduch, začalo se mi špatně dýchat. Ale měla jsem dost velkou výdrž, byla jsem stále o pár kroků před kolegyní. Vystupovaly jsme výš a výš a já si všimla po straně kapličky. Usmála jsem se sama pro sebe a říkám si, jak je hezké, že tu přírodu mají ozvláštněnou. Ani ve snu mě nenapadlo, že za chvilku budu u kapličky číslo 4, dojde mi, že je to křížová cesta a já budu se zaťatými zuby odpočítávat kapličku po kapličce, než tam budeme. "Už tam budeme?" Ale nebylo to tak hrozné, cestu jsem si spíš užívala. Jen občas jsem si vzpomněla, jak jsem zdolávala Kleť a stále jsem si připomínala, že tohle je brnkačka.

Najednou se cesta stočila rychle doprava a před námi se otevřel výhled na stavbu, tak ohromnou, jak jí přesně církevní umělci chtěli mít. A naproti tomu byl výhled tak impozantní na okolní hory a údolí, že to stálo alespoň za milion fotek. Ten klid! Ach, tam bylo ticho. Bylo slyšet jen vlastní žvýkání svačiny. V téhle nadmořské výšce se vytratily všechny problémy, a když jsme okoukly vnitřek i vnějšek stavby, rozhodly jsme se jít zase dolů. Ale stejnou cestou přece nepůjdeme, ne? Jak jsme tak na tohle téma diskutovaly a hledaly nějakou novou cestu, najednou mě kolegyně zastavila a ukázala před sebe. Přes cestu přeběhly dvě srnky a zůstaly stát stejně jako my. Koukaly se na nás a my koukaly na ně. Po chvíli se začaly pást a my se rozešly také, ale ve chvíli, kdy nás zpozorovaly znovu, jsme se zase zastavily. Byl to moc pěkný pohled. Vlastně to byla taky první divá zvěř tady, když bez rozdílu, v Čechách máme stejně krásné srnky.

Nicméně, všimla jsem si, že tudy evidentně kdysi vedl vlek, protože tady stál vlek. Vzaly jsme to tedy dolů podle něj. Skoro jsme to seběhly, jak příkré to bylo. Dole stály už neobydlené budky a podél nich se táhla cesta zpět do Korně. Odevšad na nás štěkali psi a pokukávaly slepice, které dávaly nahlas najevo, že tu jsou taky. Došly jsme zpět na hlavní silnici a ohlédly se. Páni, tam nahoře jsme před chvílí byly. Parádní pocit zadostiučinění. Po cestě jsme také potkávaly lidovou architekturu, kterou je to tu protkáno, jak jsme později zjistily. Roztomilé, malé domečky s malými okýnky a šindelovými střechami. A jak jsme tak koukaly, došly jsme až k ropnému prameni. Říkáte si, cože, ropa?

Opravdu. V Korni je ojedinělý výskyt povrchového ropného vývěru ropy. Uvolňují se k tomu také různé plyny, z čehož nejznámější je metan. Přesně tak to také smrdělo a byla jsem ráda, že mi noha i s botou zaplula před tím do bahna a ne teď do ropy. Význam tohoto ropného pramenu je velice důležitý. Těchto pramenů bylo v okolí více, ale jak čas ubíhal, jezírka postupně vysychala a vytrácela se. Nakonec zbylo jen tohle jedno, ze kterého udělali přírodní památku. Je tak prťavé, že kdyby tam nevisela vlajka Slovenska a nebyla u toho velká informační tabule, přešla bych to mrknutím oka. Rozměry ropného vývěru jsou 0,171 ha. A legenda, která se k němu vztahuje? Pramen byl objeven díky pytlákovi, který při pronásledování zvěře zapadl do naleziště ropy. Pověst ze 17. století říká, že v lesích u Turzovky vyvěrala "černá voda", z níž chodili pít čerti. Nicméně, já žádného čerta nepotkala, ale šla jsem po dalších zajímavostech v Korně. Zjistila jsem, že většinu už jsme viděly.

V sedmi divech této obce byly začleněny poutní místo, ropný pramen, dřevěná lidová architektura a krásný malý fungující větrný mlýn. Ten stál na začátku vsi a otáčel svou jednou vrtulí. Je to přenesená replika původního větrného mlýna, který stál o kousek dál ještě v minulém století a stál tam pěkně dlouho.

Dalšími divy byly břízy, které zde byly chráněny a rostly tu už mnoho let a kříže. Myslím, že jsme je prostě někde přehlédly. Ale to už jsme byly uťapkané a čekaly na autobus domů. Respektive na autobus do Turzovky, odkud jsme potom jely teprve domů. Ale i v autobusu se dá zažít vtipná situace.

Nastoupily jsme a autobusák už z dálky, široký úsměv a děvčica kampak to bude? Zaplatily jsme, posadily se a začala jízda. Autobusák na všechny místní, kteří postávali na zahradách, jeli proti němu na kole nebo v autě, troubil a mával. Bavil se i s námi vzadu a vykřikoval samá vtipná hesla. Nasadil tomu korunu, když nasedla nějaká stará paní se šátkem na hlavě. Ta si sedla až dozadu a přes celý autobus spolu komentovali zprávy v rádiu. Bylo to vtipné a hezké. Smály jsme se ještě po výstupu z autobusu.

V Čadce jsme se doplazily už jen do restaurace na pozdní oběd, protože jsme dojely okolo půl páté a celé hladové. Zhodnotily jsme si dnešní den, objednaly jídlo a koukaly na sluníčko, na které se chystal vlézt velký černý mrak.

Všechny fotky najdete opět v Galerie->Slovensko-> Den čtvrtý a zítra páčko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy | Web | 17. března 2016 v 10:16 | Reagovat

mega dobře napsáno, alespon ses vypsala :-) přeji krásný den plný báječných chvil.... ;-)

2 Niki | E-mail | 17. března 2016 v 21:47 | Reagovat

[1]:Děkuji, to vždycky potěší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama