Zkus to znovu

14. března 2016 v 22:30 | Niki
Tento článek jsem umístila k rubrice "téma týdne", ale zároveň tak trochu patří aktuálně i do rubriky "Slovensko".

Když jsem před několika málo lety odlétala do Lotyšska, byla jsem plná očekávání. Těšila jsem se na jejich místní kuchyni, přírodu, náturu místních obyvatel a na chvilku jen pro sebe. Upřímně, tehdy jsem byla poměrně zklamaná. V Lotyšsku bylo nejmíň půl metru sněhu. Takže celá slavná krásná příroda nebyla vůbec zpozorována. Navíc všude byly jen břízy a vypadalo to jako z ruského hororu. Když už jsem u těch ruských věcí. Větší díru v Lotyšsku byste hledali asi těžko. Město s dvěma tisíci obyvatel. Nikde nic, pusto prázdno. Místní skanzen lidové kultury byl samozřejmě také zavřený, protože otevíral až na letní sezonu, která začínala v květnu. Já jela objevovat Lotyšsko v březnu. Městečko Kraslava bylo vcelku útulné. Na jeden den jako výlet bych ho klidně doporučila, ale čtrnáct dní na jednom místě s jedním člověkem? Určitě si umíte představit ponorku, která se dostavila už po týdnu. Ve městě také všichni obyvatelé mluvili pouze rusky nebo národním jazykem -lotyšsky. Takže moje snahy o domluvení se v angličtině nebo němčině byly marné. Národní jídla, která byla všude okolo, zde vypadala o dost jinak. Byla poměrně dost poznamenána ruskou a běloruskou kuchyní. Tomu se nedalo divit, když do Běloruska to bylo necelých patnáct kilometrů.

Teď si určitě říkáte, proč mám tedy jako absolventskou práci Lotyšsko a proč mám tolik pozitivních článků o tomto kraji. Je to jednoduché. Jasně, byla jsem nespokojená. Všechno nahrávalo negativům a pozitiva nebyla skoro žádná. Ale představte si, že jste na nějaké malé vesnici v Čechách v zimě. To je úplně to samé a přece na to také nezanevřete a vrátíte se třeba na jaře nebo v létě. Tak přesně to mám i já. Lotyšsko je opravdu krásné a nabízí tolik zapomenutých krás, které postupně turisté znovu objevují.

A s tím se dostávám k jádru pudla. Když jsem se vrátila z Lotyšska, řekla jsem si, že už nikdy více. Ale postupně se ze mě tohle přesvědčení začalo vytrácet a vznikala touha po novém dobrodružství. V hlavě mi znělo dokola, že horší už to nebude a příště budu určitě v nějakém větším městě s lepším deníkem a s vyšší koncentrací plánů na turistiku. A opravdu. Teď na konci třetího ročníku se mi do ruky dostal Erasmus+ a já se rozhodla, že pojedu. Nové zážitky jsou k nezaplacení. Ať ty špatné nebo dobré. Ty špatné vás většinou posunou dál a ty dobré vás ujistí, že to rozhodnutí za to stojí. Teď jsem tedy na Slovensku a jsem šťastná, že jsem to zkusila znovu. Jestli bude někdy v budoucnu další příležitost, určitě se zase někam vydám, ale teď si ještě užiju 12 dní tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka | Web | 15. března 2016 v 21:31 | Reagovat

Super napsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama