Srpen 2016

Zobrazeno

1. srpna 2016 v 15:23 | Niki |  Téma týdne
V dnešní době se všichni někam za něčím honí. Každý má v telefonu milion aplikací, bez kterých už neumí ani žít. V jakoukoli denní dobu potkáte na ulici lidi, kteří zadumaně hledí do svých chytrých telefonů. Hlavu zvednou jen ve chvíli, kdy do někoho vrazí, aby mu vynadali, že se dostatečně nedívá na cestu.

Svět je vzhůru nohama. Hra pokémon go získává stále větší a větší počet fanoušků. Ani obrázky typu ovládnutí mysli pokémonem nepomáhá, aby se lidem v hlavě rozsvítilo. Na facebooku má každý milion přátel. S polovinou se ani nebaví nebo je nikdy neviděl. Ale všichni ví, že je nejdůležitější, kolik jejich příspěvek nebo fotka mají liků. Kde to žijeme, ptám se?

Žijeme v době, kde všichni musí být online. Stejně mě ale pořád nejvíc rozesměje, když nějaký počítačový mág odpovídá na strašně komplikované otázky v televizi. Je si sebou tak jistý. Ovšem to jen do té doby, než přijde otázka: "Jak trávíte svůj volný čas? Chodíte třeba do lesa?" V tu chvíli týpkovi zamrzá mozek a marně přemýšlí, co je to za slovo ten "les". V takovou chvíli jsem ráda, že sice nevím, o čem celou dobu mluvil, ale vím, že když zavřu oči, jsem v lese a dokonce cítím jeho vůni.

Rada pro všechny, kdo nepodlehl ještě všem těm počítačovým šílenostem. Choďte na houby, borůvky, pozorovat hvězdy nebo třeba kachny na rybník. Budete šťastnější, protože až všichni jednou ztratí spojení a nebudou se jim moci zobrazit žádné stránky ani třeba smsky, budou šílení. Myšlení jim skončí tak rychle jako ty jejich vymoženosti a budou ztraceni v normálním světě a hlavně v lese.

Propásla jsem zase něco

1. srpna 2016 v 15:08 | Niki |  O mně a mých neduhách
Škola, rodina, práce a život jako takový je občas opravdu namáhavý. Za poslední tři měsíce bylo asi tolik chuti do psaní, jako jít k zubaři s bolavým zubem. Nešlo to. V hlavě nápady byly, ale ve chvíli kdy se stane cokoli povinností, přestane to být zábava. Za psaní mi trochu platí a tak píšu spoustu hloupostí, které si někdo koupí, ale to, co se mi opravdu líbí, to muselo jít teď stranou.

Novinek je za poslední dobu více, než dost. Ne všechny jsou pozitivní, ale ty co nejsou, vám otevřou oči dokořán a řeknou vám, ať se pořádně nadechnete. Uvědomíte si na chvilku, jak jste malincí. Tak jsem se podívala na svoje stránky a ouha. Poslední článek v květnu? To snad ne, jak jsem to mohla dopustit.

Neslibuji a ani nemůžu, že tu teď budu každý den a zlepším se, ale budu se snažit. Povídky, které jsem měla v šuplíku, se mi někam vytratily a touha po čtení teď byla taky spíš záporná. Je to začarovaný kruh. Nečtu, nechodí nápady a tak pořád dokola.